Na konci zkouškového jsem po všech těch učebních textech a podkladech pro diplomku s chutí sáhl po detektivních povídkách. A koho si vybrat jiného, než klasika žánru - Agathu Christie? Četl jsem si ty povídky před spaním. Protože to bylo na večer příjemné čtivo přečetl jsem sbírky rovnou dvě.
Detektivem je v obou sbírkách Hercule Poirot a je zajímavé srovnat, jak se za těch 30 let, které od sebe dělí povídky v reálném čase, změnil i on. Poirotova pátrání jsem čel v úchvatném prvorepublikovém překladu a ten mne bavil sám o sobě - například počešťování anglických jmen (kdy se z George Smithe stává Jiří Smith). Zdá se mi také, že povídky v Herculovských úkolech se více zaměřují na detail vyprávění a příhody jsou líčeny s větším nadhledem a autorka na nás občas pomrkává. To je rozdíl proti prvním příběhům, ve kterých humor proudí přímo skrze Poirotovu postavu a ne vypravěče.
V zásadě je to klasika mezi "lehčími" žánry - poku se chcete jen odreagovat a máte rádi detektivní příběhy, mohu jen doporučit. Ač brilantnosti Deseti malých černoušků příběhy nedosahují (přiznávám ale, že jsem tu knihu četl už asi před 10 lety).
Žádné komentáře:
Okomentovat