Tak jsem se v posledním ročníku vysoké školy konečně dostal k tomu, abych si přečetl Jirotkova Saturnina, kterého nám naše češtinářka doporučovala celé gymnázium. A musím uznat, že více-méně oprávněně. Kniha je napsána velice čtivě a ačkoli se u humoristické literatury většinou nesměji, maximálně se pousměji (protože mi prostě nepříjde "lol" ani "rofl"), u Saturnina jsem se párkrát upřímně a z hluboka zasmál.
Humor knihy v mnohém spočívá ve velmi dobře vykreslených charakterech - každý z nás má v životě nějakou tetu Kateřinu nebo Milouše a asi v každém z nás se někdy ozve záblesk Saturnina. Ona neodolatelná chuť začít bombardovat kavárnu koblihami. V tom vidím jasnou nadčasovost Saturnina. Stejně jako v některých úžasných postřezích o povaze člověka a společnosti, nejčastěji z úst doktora Vlacha.
"Skutečnost, že dnešní řemeslníci se většinou za své řemeslo stydí, je zastíněna tím, jak se stydí dnešní výrobky za své původce. Předměty jsou tu jen proto, aby za ně byla zaplacena příslušná cena, ale zatvrzele odmítají sloužit svému účelu. A neříkejte mi, povídal doktor Vlach, že vidím příliš černě. Že ještě dnes jsou řemeslníci, kteří dělají dobré a poctivé věci, že lze ještě dostat například nábytek provedený tak, že se srdce směje, nábytek, jehož skříně se kupodivu otvírají, aniž je nutno jimi lomcovat, v jehož knihovně se skla posunují lehce, nábytek, který si tyto své vlastnosti udrží dlouhou řadu let. Mám z toho radost, ale většině lidí je to málo platné. Myslím tu převážnou většinu, pro kterou 50 000 korun reprezentuje asi tak celoživotní úspory a ne nábytek do jednoho pokoje."
Žádné komentáře:
Okomentovat