Pamatuji si, jak jsem před několika lety četl v Ikarii rozhovor s Jimem Hinesem o jeho knize Goblin. Nějak mi to utkvělo v paměti a když jsem knihu později viděl v knihovně, půjčil jsem si ji. Přečetl jsem ji docela rychle, není to dlouhý román, a atmosféra na mne docela zapůsobila. Není to totiž žádná epická fantasy, ale spíše komorní (nebo jeskynní?) příběh. Mocně mi to připomnělo atmosféru našich senancí nad DrD, kdysi před lety ještě na gymnáziu. Skupina hrdinů prochází horou, ve které vedle sebe žijí goblini, hobgoblini či zlobři... a vše vysvětleno drobnými berličkami. Hlavně aby příběh plynul.
Hlavní postavou je Jig, goblin, který se stane hrdinou. To je základní kámen celé trilogie - stane se hrdinou z nouze, proti své vůli, ale je hrdinou dobrým a úspěšným. Jak už jsem zmínil, příjemné je, že většinou bojuje opravdu jen aby zachránil sebe a co nejméně si komplikoval život. Trilogie se obejde bez megalomanie - když už se Jig dostane do opravdu heroické situace, nebývá to dobrovolně. Přesto se Jig postupně stává postavou zapojenou do událostí stále většího měřítka.
Za nejlepší považuji asi třetí díl série - je vidět, že autor "vyzrál" a vypsal se. Nápad s pohledem z druhé strany se mi líbí, pro mne, unaveného čtenáře fantasy, byl docela osvěžující. Goblini vyjadřující se k nechutným zvykům dobrodruhů, kteří se jim neustále plíží do hory, aby se nechali někým zabít, na mne zkrátka působí mnohem realističtěji a živěji, než polobožští hrdinové kosící ubohé gobliny po tuctech a další klišé (viz např. Shannara).
