O osobnost George Harrisona jsem se začal víc zajímat poté, co jsem byl více-méně náhodou v kině na podařeném životopisném snímku od Martina Scorseseho. Jeho hudba je mi poměrně blízká - stylem i tématikou, a i proto se na můj seznam knih, které by mi mohli mí blízcí nadělit pod stromeček, dostal tento životopis.
Knihu jsem přečetl v podstatě na jeden zátah během několika málo dní a mělo to na mne zajímavý efekt. Někdy zhruba ve dvou třetinách se mi z toho začalo dělat špatně, protože na rozdíl od filmu podává náhled na Harrisona z více stran - neprezentuje ho pouze jako geniálního muzikanta s hlubokým duchovním životem. Ale také jako zapšklého, nerudného, arogantního a tvrdého muže.
A v tom si myslím, že je velká síla jeho příběhu - Harrison je nejednoznačná osobnost, tak jako ve své podstatě každý z nás. O kom by se daly nasbírat pouze pozitivní zážitky, kdo z lidí nikdy nikomu neublíží a vždy se chová příkladně? Beatles byli 4 a
každý se s nabytou slávou a bohatstvím popasoval po svém. Velmi inspirující a v jistém významu i osvobozující mi příjde Harrisonův boj mezi světem hmotným a duchovním. Sláva a bohatství mu umožňovaly užívat si všech příjemných stránek života - na proti tomu dokázal být velmi přísný k sobě i druhým v otázkách duchovního života. A o tom je i spousta jeho písní...
Myslím si, že životopis je zpracován velmi čtivě a poctivě a dává čtenáři dostatek prostoru udělat si vlastní názor na to, kým vlastně George Harrison byl (a svým způsobem je). Zdá se mi totiž, že správci jeho pozůstalosti se o něm jinak snaží vytvořit poněkud zidealizovanou představu...
