Umberto Eco je dlouhodobě jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Na Pražský hřbitov jsem se docela těšil, přestože mne trochu odrazovaly rozporuplné reakce, které román vzbuzoval různě na internetu. Začal jsem ho číst po Novém roce, ale vzhledem k nepraktickému formátu jsem ho na čas odložil a vrátil se k němu po třech měsících, abych ho za pár dní přečetl.
Rozvláčný a trochu zmatený začátek je totiž potřeba překonat, aby se před čtenářem rozprostřel mnohovrstevný historický příběh. Sledujeme deníkové zápisy kapitána Simona Siminiho, který se pomocí psaní rozpomíná na svůj život. Na začátku knihy totiž trpí amnesií a neví zhola nic. Průběžně vyplývá na povrch, že je agentem tajných služeb, konspirátorem a padělatelem. A na svědomí má zejména různé propagandistické dokumenty očerňující tu zednáře, tu jeziuty nebo židy.
Román, jak už je u Eca zvykem, obsahuje nesmírné množství odkazů na reálné osoby a události a do fiktivního příběhu zapojuje reálné osoby i publikace. Je otázkou, zda proplétá realitu kolem fikce nebo fikci proplétá realitou... každopádně mi téma hodně připomínalo Foucoultovo kyvadlo. Přesto zůstává Pražský hřbitov hlavně historickým románem, zatímco starší román má výrazné biografické a psychologické rysy.
Náročným aspektem četby je fakt, že kapitán Simonini rozhodně není sympatická postava, ba naopak! Jeho sobeckost, sebestřednost, chamtivost a zbabělost jsou zrcadlem tomu, jak sám vykresluje tu kterou skupinu, kterou zrovna očerňuje. Nemůžeme věrohodně popisovat něco, co v sobě nemáme. Přiznávám, že ve chvíli, kdy autor popisuje černou mši, jsem měl už docela dost a měl jsem chuť knihu zavřít a odložit. Přesto román nesklouzává do nějaké bulvárnosti a snahy šokovat čtenáře. Vše je velice účelné.
Zajímavý je také náhled do mysli člověka druhé poloviny 19. století a politických a společenských změn, které se v té době odehrály - např. vznik a upevnění národních států (Itálie, Německo). Zajímavým je také náhled na to, kolik brakové, smyšlené a svým způsobem až odporně lidové literatury se tehdy vydávalo (např. sešity o zavrženíhodných praktikách Zednářů atp.) Zdá se mi neuvěřitelné, jak to všechno Umberto Eco dokáže seskládat dohromady do funkční knihy. Výtečně.
Knihu hodnotím jako celek rozhodně nad Baudolino a asi i nad Ostrov včerejšího dne.
