John Ronald Reuel Tolkien: The Lord of the Rings

Mezi největší fenomény přelomu tisíciletí patří rozhodně filmová trilogie Pán prstenů. K potěše mnoha fanoušků do sebe vše zaklaplo a vznikla jedna z nejlepších filmových adaptací knihy. Už před filmy patřil Pán prstenů k nejzajímavějším věcem, které jsem četl. Pamatuji si, jak ráno chodíval se spolužákem, který bydlel o dvě ulice dál, do školy a on mi celou cestu vyprávěl, jak je ta kniha úžasná, tak jak se jí postupně prokousával. Pro dítě nadšené Dračím doupětem to bylo něco neuvěřitelného!

Hobita už jsem měl přečteného a těšil jsem se, že to bude něco podobného. Tak jsem se sám pustil do čtení. To mi trvalo, přestože jsem v té době byl velký čtenář, hodně dlouho. Někde v druhé půlce Dvou věží jsem se na dost dlouho zasekl - popisy krajiny a málo děje, to mě ubíjelo... ale celkově ve mně zanechal Tolkien velmi hluboký dojem a během následujícíh let jsem postupně přečetl asi všechno, co v češtině vyšlo. A zde se dostávám k jádru příspěvku - snil jsem o tom přečíst si Pána prstenů v angličtině.

Docela dlouho jsem se toho bál, docela dlouho jsem to odkládal, ale někdy na podzim loňského roku jsem si do Kindlu stáhl ukázku a zjistil jsem, že se to čte překvapivě dobře. Tak jsem si nechal pod stromeček darovat první díl brožovaného vydání a vydal jsem se na několikaměsíční výpravu za dobrodružstvím.

Rozhodně nelituji - ačkoli je český překlad velmi zdařilý, anglickému orginálu se nevyrovná. Genialita Tolkiena, jakožto autora, je v tom, že dokáza Pánu prstenů vdechnout neuvěřitelnou autenticitu. Kniha opravdu působí jako hrdinský epos, kniha zapsaná různými autory - nebo i jedním autorem z několika zdrojů. Proto je možné, aby hrdinové vesele žertovali a o několk stran dále z hlavy recitovaly obsáhlé verše pradávných písní. Do knihy to prostě patří.

Autenticitu dále umocňuje referenční rámec knihy. Odkazování na minulé hrdiny a svané postavy z dějin Středozemě, které ale vůbec nepůsobí vyumělkovaně jako u mnoha Tolkienových epigonů. A že jich je požehnaně! Rád bych vyzdvihl také to, že v češtině na mne mnohdy působí promluvy některých postav dost pateticky a zvláštně. V angličtině mne to tolik nerušilo, dokázal jsem mnohem snáze akceptovat styl vyprávění. Konečně mi kniha vůbec nepřišla tak rozvleklá a ačkoli jsem se asi dvakrát při čtení na pár týdnů zasekl, bylo to vnějšími okolnostmi a ne knihou.

Když odhlédnu od stylistické stránky knihy, vnímal jsem při druhém čtení i dosti odlišná témata v ději a obsahu knihy. Pokušení moci a nebezpečí, které z toho všeho plyne. Například postavu Boromira teď vnímám mnohem celistvěji a pozitivněji. Odhodlání a sebeobětování tváří tvář beznaději války proti mnohem silnějšímu nepříteli. Příběh entů. Smutek elfů nad zánikem čarovného rozměru Středozemě. A v neposlední řadě nemožnost vrátit se domů, protože nejen domov nezůstává stejný, ale i já se prožitým dobrodružstvím stávám někým jiným...

Sumář 2015

Stephen Hawking & Leonard Mlodinow - Stručnější historie času: Velmi zdařilý pokus vysvětlit poměrně komplikované úvahy jednoduchým a srozumitelným způsobem "běžnému čtenáři". Přes mé přírodovědné vzdělání jsou mi občas některé koncepty nejasné a tahle kniha mi pomohla něco z toho lépe myšlenkově uchopit. Rozhodně stojí za to se k ní po čase vracet.

Marek Orko Vácha - Neumělcům života: Podobně jako Modlitba argentinských nocí i tato kniha je sbírkou úvah a postřehů, kterými Orko odkrývá poměrně mnoho ze svého smýšlení a směřování. Upřímně přiznává občasné pochybnosti a pocit nezapadání do ideálních představ. O sobě, bytí katolíkem a dalších aspektech života. Pro mne z toho tak nějak vyplývá, že nemůžeme být každý ideálem, ale i bytí sám sebou a zápas o sebe má velkou hodnotu.

Jan Dobraczyński - Stín Otce: Autor zpracovává apokryfní příběhy o životě sv. Josefa do podoby knihy určené patrně mladým katolíkům a daří se mu to docela dobře. Pro mne byla kniha zajímavá zejména z hlediska vhledu do běžného života v Izraeli kolem přelomu letopočtu. Udělal jsem si představu, jak to asi vypadalo a chodilo na venkově a také lépe rozumím některým souvislostem v příběhu narození Páně.

Harold S. Kushner -  Když se zlé věci stávají dobrým lidem: Rabín Kushner se dívá na lidské utrpení a hledá v tom všem nějaký smysl tváří v tvář Bohu. Kniha pomocí příběhů ze života, praxe i literatury přibližuje jak se lidé vyrovnávají s bolestí a jak může být prospěšná. Pro mne osobně vyčnívá přesvědčení, že Bůh nemůže zasahovat zázraky do našich každodenních událostí. Ale když se mu otevřeme a prosíme ho, posiluje nás svou mocí a uschopňuje nás překonávat překážky na cestě k němu.

Andy Weir - The Martian: Velmi čtivá a tak akorát dlouhá dobrodružná sci-fi. Představte si Tajuplný ostrov zkombinovaný se suchým humorem a upřímným zájmem o kosmonautiku. O realističnosti by se dalo polemizovat, ale o tom, že se jedná o další ukázku toho, že zábavné a napínavé žánrové literatuře se rozhodně může povést překročit hranice mainstreamu a stát se bestsellerem.

Thomas Asbridge - The Crusades: The Authoritative History of the War for the Holy Land: Velmi objemná a možná až moc podrobná historie křižáckých výprav. Nejzajímavější mi přišla z hlediska pohledu na každodennost života ve středověkém Judsku a Křižáckých knížectvích. Jak lidé vnímali své pány, jak se změnilo jejich postavení a jak sebe navzájem ovlivnili křižáci i saracéni.

A. G. Riddle - The Atlantis Gene: Zpočátku to vypadalo jako docela zajímavý thriller se scifi prvky. Postupné vršení těch nejhorších klišé a neuvěřitelně neoriginální a stereotypní postavy a situace mě ale po třetině knihy definitivně odradily od dalšího čtení. Takže určitě nedoporučuji.

Graeme Thomson: George Harrison: Za zavřenými dveřmi

O osobnost George Harrisona jsem se začal víc zajímat poté, co jsem byl více-méně náhodou v kině na podařeném životopisném snímku od Martina Scorseseho. Jeho hudba je mi poměrně blízká - stylem i tématikou, a i proto se na můj seznam knih, které by mi mohli mí blízcí nadělit pod stromeček, dostal tento životopis.

Knihu jsem přečetl v podstatě na jeden zátah během několika málo dní a mělo to na mne zajímavý efekt. Někdy zhruba ve dvou třetinách se mi z toho začalo dělat špatně, protože na rozdíl od filmu podává náhled na Harrisona z více stran - neprezentuje ho pouze jako geniálního muzikanta s hlubokým duchovním životem. Ale také jako zapšklého, nerudného, arogantního a tvrdého muže.

A v tom si myslím, že je velká síla jeho příběhu - Harrison je nejednoznačná osobnost, tak jako ve své podstatě každý z nás. O kom by se daly nasbírat pouze pozitivní zážitky, kdo z lidí nikdy nikomu neublíží a vždy se chová příkladně? Beatles byli 4 a každý se s nabytou slávou a bohatstvím popasoval po svém. Velmi inspirující a v jistém významu i osvobozující mi příjde Harrisonův boj mezi světem hmotným a duchovním. Sláva a bohatství mu umožňovaly užívat si všech příjemných stránek života - na proti tomu dokázal být velmi přísný k sobě i druhým v otázkách duchovního života. A o tom je i spousta jeho písní...

Myslím si, že životopis je zpracován velmi čtivě a poctivě a dává čtenáři dostatek prostoru udělat si vlastní názor na to, kým vlastně George Harrison byl (a svým způsobem je). Zdá se mi totiž, že správci jeho pozůstalosti se o něm jinak snaží vytvořit poněkud zidealizovanou představu...